U pohovky na koberci spalo štěně. Ve snu najednou uslyšelo, jak se odněkud ozvalo:”Mňau!” Štěně zvedlo hlavu, podívalo se kolem-nikde nikdo.

To se mi asi zdálo, pomyslelo si štěně a pohodlně se znovu natáhlo na koberec. Ale jen zavřelo oči, ozvalo se opět:”Mňau!”

“Kdo je tam?” Štěně vyskočilo, proběhlo se po celém pokoji, podívalo se pod postel, pod stůl, ale nikde nikdo.

Potom štěně vyskočilo na okno a uvidělo, jak se venku po dvoře prochází kohout. Tak to jsi byl ty, kdo mě nenechá spát, pomyslelo si štěně a vyběhlo na dvůr ke kohoutovi.

“To jsi ty mňoukl?” zeptalo se štěně kohouta. “Ne, já kokrhám…” Kohout zamával křídly a zakokrhal: “Ky-ky-ry-ký!” odpověděl kohout.

Štěně se poškrábalo za uchem a odběhlo domů…  Ale tu se na zápraží zase ozvalo:”Mňau!” “Tady je to!”: řeklo si štěně a začalo rychle předníma nohama hrabat pod zápražím. Když vyhrabalo hlubokou jámu, vylezla z ní malinká šedá myška.

“To ty jsi zamňoukala?” zeptalo se přísně štěně. “Pí-pí-pí, já ne.” zapískala myška. -

“A kdo to tedy udělal? Někdo tady mňouká.”

“Blízko?” lekla se myška. “Tady, úplně vedle,” odpovědělo štěně.

“Já se bojím! Pí-pí-pí!” zapištěla myška a zmizela pod schodištěm.

Štěně se zamyslelo. Z ničeho nic se u psí boudy ozvalo: “Mňau!” Štěně oběhlo boudu třikrát kolem dokola, ale nikoho nenašlo. V boudě se cosi zahýbalo….

“Tady je!” řeklo si štěně. “Mám tě v pasti…”  a blížilo se k  boudě… Velký huňatý pes se vrhl přímo na ně. “V-r-r-r-r!” zavrčel. “Já… chtělo jsem se jenom pozeptat…”

“V-r-r-r-r!” “To vy… mňouhl?” zašeptalo štěně bázlivě. “Já?! Tak ty se ještě posmíváš!” Štěně raději uteklo do zahrady a schovalo se tam pod křovím.

A tu přímo nad jeho uchem zaznělo: “Mňau!” Štěně zvědavě vystrčilo čumáček z křoví. Přímo před sebou uvidělo na květince včelu…

Tak to ona mňouká! pomyslelo si štěně a chtělo ji chňapnout. “Bz-bz-bz-bz!” zabzučela uražená včela a dala štěněti žihadlo do špičky nosu. Štěně zakňučelo, vzalo nohy na ramena, ale nic naplat - včela za ním. Letí a pobzukuje si “Bz-bz-bz-bz, dám ti žihadlo, dám ti žihadlo!” Štěně doběhlo až k rybníku a žbluňk do vody! Když se vynořilo, byla včela pryč.

Domů se štěně vrátilo mokré a s oteklým čumáčkem. Bylo mu smutno. Lehlo si u pohovky na koberec, aby si trochu odpočinulo. Jen přivřelo oči a slyší: “Mňau!”

Štěně vyskočilo. Na okně seděla strakatá kočka. “Mňau!” zamňoukala kočka znovu.

“Haf-haf-haf!” zaštěkalo štěně. Potom si vzpomnělo, jak vrčel velký huňatý pes a zavrčelo: “V-r-r-r-r!”

Kočka se protáhla a zasyčela: “Š-š-š-š-š!” Zaprskala a vyskočila z okna.

Štěně se vrátilo na svůj kobereček a uložilo se ke spánku. Teď už vědělo, kdo to pořád mňoukal.